Texty | Lyrics

Visit LYRICS page for the English ones

Milionář

Dan Agnew

Postavil jsem hradby ze slov, a teď je musím zbořit.
Vysnil jsem si krásný svět, musím jej však stvořit.
Ulovil jsem zlatou rybku – splní mi tři přání.
Ani jedno není pro mě, vyslovit se bráním.

Jsem milionář, snů mám milión.
Tak je rozdávám, hrstí děravou.
To, co rozdávám, to mi přibývá.
Kde se rozkrájím, tam už zarůstám.

Otevři své srdce, nech se unášet.
Na dně leží balvan, ten už nezvedneš.
Nevracej se zpátky, přestaň počítat:
Kolik času zbývá, a kdo má tě rád.

Co ze sebe dáváš, v to se proměníš.
V nebe uvnitř sebe, nebo pekla stín.
A tak bořím hradby, království je blíž.
Láska střílí z děla, a znamení je kříž.


Baron Hnida

Dan Agnew

(určeno hnidopychům)

Na špatném místě, ve špatné době
Sám jsi se špatně narodil.
Ve špatné rodině a zlobě
Ses pak už o nic nesnažil.

Kdybys tak mohl pohnout časem,
vrátit se o pár roků zpět.
Zjistil bys, že víc než všichni kolem
začal jsi ty sám plesnivět.

Na lepší časy vzpomínáš.
Před pravdou oči zavíráš.
Jsi Baron Hnida, kníže pán.
Mrzoutů král a otrok fám.

„Za všechno můžou komunisti,
kapitalisti, buzny, cikáni.“
Jen Fantomas a Barbar Conan
Barona Hnidu zachrání.

U piva revoluci strojí.
Pěna už klesla, spadla klec.
„Za oknem prší, svět je v hnoji,“
nadává dědek plesnivec.


Nohy

Petr Ševčík

Vítr mi češe vlasy,
potok myje moje nohy.
Slunce pěkně hřeje
vzduch pěkně voní.

Kráčím tímto světem,
levá noha míjí pravou.
Ovíván tím větrem,
šlapu tady travou.

Kam mě vedeš, kam?
Je to svět nebo klam?
Kam mě vedeš, kam?
Je to svět nebo chrám.

Cíl mi není známý,
jdu kam mě nohy vedou,
přesto jsem tu šťastný,
že jdu touto cestou.

Vítr pěkně šumí,
voda, jak ten čas plyne.
Cesta nemá cíl,
vše je stále jiné.

Kam mě vedeš, kam?
Je to svět nebo klam?
Kam mě vedeš, kam? Je to svět nebo chrám.

Cíl se cestou stává,
na nebi se slunce směje.
List lípy mi mává,
počasí mi přeje!

Vítr mi češe vlasy,
potok myje moje nohy.
Slunce pěkně hřeje,
nohy pěkně voní.


Slzy oheň nehasí

Dan Agnew

Masky a hloupé fráze
sama nemůžeš už snést.
Růže přestaly tu kvést
a život tíží jako trest
a život tíží jako trest.
Kde ke zlu moc tichý souhlas dává,
smutek a vztek dusí tě dál.

Otevři oči
a otevři své dlaně!
Rozevři pěsti
a zakopej své zbraně!
Přijímat smí jen prázdná dlaň.
Přijímat smí jen prázdná dlaň.

Uslyší tichý pláč?
Pochopí bolest zžíravou?
Uvidí nebe nad hlavou,
když lásku vidí jako lest?
Když ruka svírá se v pěst.
Poznání bolí a plamen sálá
a slzy oheň nehasí.


Barikáda

Petr Ševčík

Ve slepé ulici,
na hluchém místě
stojí němá barikáda
a už nic více.

Halda kostek dlažebních,
převrácená drožka,
album fotek svatebních,
kolem běhá kočka.

Hlasy duchů zmatených
pach spálené krve.
Osud lásek ztracených
do srdce se hrne.

Na té staré barikádě
už se všechno končí.
Ve vedlejší ulici
se stále země točí.

Zvoní zvoní umíráček,
každý ten zvuk slyší.
Smrt, konec, či počátek…
ta myšlenka mě ničí.

Už tu není barikáda,
už tu není smutek.
Konec smrt či počátek,
už jsem z toho utek.


Řeka

Dan Agnew

Řeka báseň vypráví
řeka listí odnáší.
Voda plyne, chladivá,
břehy, kámen omílá.

Řeka příběh vypráví
pouštím loďky potají.
Dětinská je touha má
obrátit proud se lehké zdá.

Vrátit se proti proudu,
jak sám můžu sám?
Jak ukojit svou touhu
po vzpomínkách?

Staletí se vlny dmou,
ve slunci se zalesknou.
Hlubina se odkrývá,
místo v duši nezbývá.

Po proudu v naději se dám
navzdory bludným skaliskám.
Na konci cesty moře – cíl.
K Bohu se poutník navrátil.

 

Dvojakosti

Petr Ševčík

Moly krmím molitanem.
Naftu ředím naftalínem.
Svaly mám od svalovce.
Trombózu léčím trombonem.
Nálev dělám s nálevníkem.
Roma krmím romadurem.

Proč všechny mé dvojakosti
jsou buďto k smíchu nebo k zlosti?

Silou tvořím silnice,
Slizem sliním sliznice.
Do Kremlu posílám kremrole.
Lupou loupu lupiče.
Na krétě hledám kretény,
na antonu zase antény.

Proč všechny mé dvojakosti
jsou buďto k smíchu nebo k zlosti?

Pivo vařím z pivoňky.
Mimo bývám z miňonky.
Háro hledám v harému.
Nevěstu zas v něvěstinci.
Bombu tvořím bonbónem.
Lebku lepím lepidlem.
Z hlíný hliník tvořím.
Mor mořidlem mořím.
Šípy z šípku dělám.
Hořčík hledám v hořčici.
Konec hledám v Konici.

Proč všechny mé dvojakosti
jsou buďto k smíchu nebo k zlosti?

 

Pustina

Dan Agnew

Projdu se středem tvojí pustiny
a špitálem tvé mysli.
Projdu se galerií přízraků,
tvých představ, co se vtiskly.

Temnou pustinou za tebou!
Temnou pustinou za tebou!
Ze strachu vycházíš, naděje tě provází – pustinou!

Nebudu vyčítat ti netečnost –
– kolik je necitlivých duší!
Tam, kde ctností bývá lhostejnost
a lhát se jaksi sluší.

Temnou pustinou za tebou!
Temnou pustinou za tebou!
Ze strachu vycházíš, naděje tě provází – pustinou!

Naleznu poklad na dně močálu
a v bahně truhlu zlata?
Až půjdu alejí tvých nadějí,
údolím tvého kata?

Temnou pustinou za tebou!
Temnou pustinou za tebou!
Ze strachu vycházíš, naděje tě provází – pustinou!


Tma

Dan Agnew

Šmátrám tu v hlubinách,
hledám tu ve tmě.
Schovaný ve skalách,
klopýtám slepě.

Chladná je jeskyně,
hlubina temná.
Noc jako den, je tma
úplně stejná.

Louč nebo svíci, ke světlu blíž,
nahého ve světle mě odhalíš.

Uzavřen v sobě být
v skořápce tvrdé,
nechtít se odhalit
v hlouposti hrdé.

Krev bije ve spáncích
a dech se krátí,
dusím se v závrati
ve tmě bezvládí.

Louč nebo svíci, ke světlu blíž,
nahého ve světle mě odhalíš.

Sám sobě skrytý jsem,
sám sobě ve tmě.
Mám zůstat v temnotě
umírat slepě?

Anebo na světlo,
před tvoji tvář?
Hrůza mě přemáhá,
tvá svatá zář.

 Louč nebo svíci, ke světlu blíž,
nahého ve světle mě odhalíš.
 

 

Zůstal mi sen

Dan Agnew

Putuju krajinou
Srdce a nohy bolí.
Krajinou neznámou
Rány se špatně hojí.

Zůstal mi sen
V paměti utkvěl příběh.
Putuju cestou snů
Po zemi roztomilé.

Zůstal mi sen a mně se se zdá,
že mi rostou křídla.
Nechci tu stát, ve tmě se bát,
já musím lítat.
Zůstal mi sen a mně se se zdá,
že mi rostou křídla.
Nechci tu stát, ve tmě se bát,
já musím jít dál.

Pouští a po horách,
v žáru a chladu noci,
dívám se po hvězdách
A bloudím bez pomoci.

Najdu sám sebe v dálce?
Najdu tam tebe?
Všechny co miloval jsem?
Kdo našli nebe?

Mihotá světlo svíčky
A v srdci plamen vzplál
U cesty Boží muka
Vzít kříž a zas jít dál.

Zůstal mi sen…


Mámení

Dan Agnew

Valí se kouř, pálí se minulost.
Úlitba pokroku pro sladkou budoucnost.
Proč brýle mámení máme si dát?
To věděl bych rád.

U stovek příběhů přepsali děj
a místo zápletky – maškarní rej.
Proč brýle mámení máme si dát?
To věděl bych rád.

Ostatky nadějí vzkříšení čekají.
Otupen usínáš, s marností smířený.
Proč brýle mámení máme si dát?
To věděl bych rád.

Poutníku znavený občerstvi mysl svou.
Bez brýlí u konce nebe je odměnou.
Proč brýle mámení máme si dát?
To věděl bych rád.

(Díky, Jane Amosi)

 

Ostrovy

Dan Agnew

Ostrovy pusté,
ostrovy bez jména,
ostrovy se jmény,
jaká je proměna?

Bez lodi nicotný,
trosečník opuštěn,
hledí-li k obzoru,
nadějí bude den.

Zdali se setkají,
zdali se promění,
v pevninu s přístavem
po nocích probdělých?

Ostrovy pusté,
ostrovy bez jména,
ostrovy se jmény,
jaká je proměna?

Modlitby zoufalé
trosečník vysílá
a spása zdá se být
vzdálená vidina.

Samota ostrovů
a lodě plují dál,
k nebi tvář pozvedá
bývalý kapitán.

Zří ruce rozpjaté
jak plachta v ráhnoví
a rány po hřebech,
jež za nás musel mít.

Ostrovy tiché
ostrovy s přístavem,
co vskrytu zbudoval
trosečník v srdci svém.

 

Jób

Dan Agnew

Oči blednou, mizí síly,
špatné zprávy ve špatnou chvíli.
Vředy hnusné, bolest ztráty
Co ti zbude, Jóbe svatý?

Smutek ze dnů, ze vzpomínek
radost pomíjí, nic není jako dříve.
Vředy hnusné, bolest ztráty
Co ti zbude, Jóbe svatý?

Proč, proč, Bože, proč se odvracíš?
Proč, proč, Bože, proč neodpovíš?

Rady přátel vinu vzbudí,
bolest pálí, bolest studí.
Vředy hnusné, bolest ztráty
Co ti zbude, Jóbe svatý?

Nevinný se trápí opuštěný,
život prchá smyslu odepřený.
Vředy hnusné, bolest ztráty.
Co ti zbude, Jóbe svatý?

Proč, proč, Bože, proč se odvracíš?
Proč, proč, Bože, proč neodpovíš?

Z bolesti se zrodí síla,
smysl lásce dává bída.
Život plyne jako řeka
v moře, které čeká na člověka.

Vina, trest a rozhřešení
vesmír nekonečný mění.
Lidský červe, komu dáváš vinu?
Život z kříže povstal aby nepominul.

Proč, proč, Bože, jenom ty to víš!
Proč, proč, Bože, kdy mi odpovíš?